Dnes prožíváme poslední den církevního roku a večer vstoupíme prvními nešporami do dalšího. Proto dnes můžeme zhodnotit, co se nám v roce minulém podařilo, co jsme udělali fakt dobře, ale také můžeme zpytovat svědomí, a zamyslet se i nad tím, co se…

Je mi opravdu smutno, když se dívám kolem sebe a vidím, jak mí kamarádi, známí a přátelé neprožívají vůbec postní dobu. Doba, která nás vybízí k tomu, aby jsme se mohli na chvilku zastavit, zamyslet se, při pohledu na kříž nabrat nové síly a jít dál…

Byl pátek odpoledne, v práci padla, tak jsem se rozloučil s kolegou, popřál mu hezký víkend a šlo se pokračovat domů, kde bylo vymalované a bylo potřeba všechno dát do původního stavu. Jak si tak věším skříňky, tak naráz doběhne děda a říká: „ty…

Jak zpívá Nohavica v tej písničce: „Mrzne jak sviňa, třicet pod nulú auto ani neškytne, hrudky se dělaj v mogulu.“ Ale co s tím, když je vyhlášený poplach, kamarádovy hoří koupelna a auto ne a ne chytnout? Nezbývá, než ho vytlačit z garáže a věřit,…

Miluji! Ale ne tak, jak to chápe tento svět. To Pán mě učí milovat. Uakzuje mi tu největší lásku, tu svou. A jak? No přece tím, že se za nás obětoval na kříži. Bolí mě, když každodenně vidím některého ze spolubratří smutného, kterak se trápí.…

Byl to už rok, kdy pan kaplan přišel do farnosti a tehdy se stalo něco, co opravdu nečekal. Třeba podotknout, že se za ten rok změnil, jeho neúspěchy ho posunuli do nového úhlu pohledu a dokonce se změnil natolik, že ho i hospodyně, která ho dříve…

Večer seděl pan farář u večeře a povídá kuchařce: „Tak mi volali, že ten pohřeb moc nedopadl. Pan kaplan se dal do velkého chvalozpěvu na nebožtíka a nic si o něm nezjistil, ale to se v jeho mladých letech může stát. No a kde je vlastně tak dlouho?“…

Nešlo to panu kaplanovi z mysli, že ho ta babizna seřvala. „To je toho, tak jsem ráno nestihl breviář před snídaní a už je z toho třetí světová. Farář je líný jet na pohřeb, tak musím já a kdy mám mezi tím stíhat ty spolča a to co tady chci zavést?…

První odpočinkový den utekl jako voda a již tu byl den druhý. „Dobré ráno.“ zdravil pan kaplan ještě se zalepenýma očima, když přišel ráno k snídani. Pan farář dělal, že si toho nevšimnul, i když mu to vadilo a zdvořile odpověděl: „No dobré ráno…

I vyslechl laskavě biskup nejponíženější prosbu a poslal našemu mladému perspektivnímu faráři k ruce kaplana, kterému už sice neteklo mléko po bradě, ale ještě si nesl s sebou ze semináře takový ten novokněžský, jak to říct, aktivistický průjem.…