Život je boj, aneb Boží dokonalost je nekonečná

Je jisté, že každému z nás už někdy zamotalo hlavu protější pohlaví. Je to jistě krásný pocit, když můžeme trávit svůj volný čas s člověkem, který je nám blízko a se kterým je nám dobře. Dlouho jsem si myslel, že se do žádné snad nikdy nezamiluju, a že ostanu sám a zasvětím se Bohu. Světe div se, co se může stat, dyž se vám někdo začne svěřovat a trávíte spolu dlouhé chvíle. S kamarádkou jsme jednoho krásného večera byli u rybníka a probírali své životní problémy, pak za pár týdnů následoval výlet na slovensko, pak výlet do Zlína a nakonec jsem zjistil, že jsem se zamiloval.

A přece to nebylo a není tak jednoduché, jak by se na první pohled zdálo. Není to ještě ani půl roku, co jsem se rozhodl pro zasvěcený život kněžství, ale pak přišla cimbálovka, nová práce a spousta dalších skutečností a já jsem si myslel, že mě Bůh staví do těchto situací a tudíž nechce abych se stal knězem... Možná jsem si to namlouval a nechtěl jsem to já a "lajnoval" jsem si ty cesty podle sebe.

Nakonec mi poslal tuto kamarádku, aby mě ještě víc zamotal hlavu a zakončil to ještě jedním gólem. Jednou když jsme se bavili o budoucnosti a o tom, co by sme chtěli v životě dělat, tak se mě optala, jestli jsem třeba nepřemýšlel nad kněžstvím... Asi si dovedete představit toho "velkého brouka", který mě začal "hryzat hlavu",když se mě holka, do které jsem zamilovaný, zeptá na takovou otázku. Začal jsem zase přemýšlet nad tím, jestli je to Boží volání a jestli mě Bůh neposílá "naslouchátko", když su hluchý k jeho volání...

Nakonec tomu nechávám čas a modlím se za správné rozhodnutí a nalezení své životní cesty a prosím i Vás všechny o modlitbu a myslím na Vás ve svých modlitbách :-)