Uvažuji o rodině

Možná divný název článku, když ho píše bohoslovec. Ne snad že bych uvažoval nad odchodem ze semináře, ale poslední dobou se nad touto tematikou zamýšlím stále víc a od včerejška mám nové podněty k přemýšlení.

Byl jsem na přednášce našeho předního českého ekonoma prof. Ing. Lubomíra Mlčocha a tato se zabývala právě ekonomií v rodině. Byla velmi zajímavá a dala mi další podněty k přemýšlení:

Proč v době, kdy se máme velmi dobře a žijeme si v blahobytu svobodné země populace stárne a rodí se čím dál méně děti?

Proč se průměrný věk prvorodiček posunul k hranici třiceti let, kdy už pro to nejsou optimální biologické podmínky? Z důvodu budování kariéry?

Proč se v dnešní době dítě bere jenom jako produkt, který musí soupeřit s pořízením myčky, pračky nebo pěkné dovolené?

Proč stát rodinu diskriminuje místo aby ji podporoval a pomáhal jí?

Těmito otázkami se zabyvá i pan profesor a v celku pěkně o tom vyprávěl když nám představoval svou knihu, která se ekonomií rodiny zabývá.

Pak jsem přišel domů a přečetl jsem si příběh na který jsem náhodou narazil na internetu:

Něco k zamyšlení pro Vás:
Z práce se žena vrátila pozdě, unavená podrážděná, když zjistila, že na ni její šestiletý syn čeká u dveří.
SYN: "Mami, můžu se tě na něco zeptat?"
MÁMA: "Jistě, na copak?"
SYN: "Mami, kolik vyděláš za hodinu?"
MÁMA: "Do toho ti nic není. Proč se mě na to vůbec ptáš?"
Odpověděla žena nazlobeně.
SYN: "Jen to chci vědět. Řekni mi prosím, kolik si vyděláš za hodinu?"
MÁMA: "Když to musíš vědět, tak je to 100 korun za hodinu."
SYN: "Ach jo," povzdechl si chlapec se svěšenou hlavou.
"Mami, můžu si půjčit 50 korun?"
Matka byla bez sebe, "Jestli ses ptal jen proto, že si chceš půjčit na nějakou pitomou hračku, nebo jiný nesmysl, tak odpochoduj zpátky do svého pokoje a jdi spát. Přemýšlej o tom, proč jsi tak sobecký. Já se v práci nedřu jen pro nějakou dětskou lehkovážnost."
Chlapec potichu odešel do svého pokoje a zavřel za sebou dveře. Žena usedla a chlapcovy otázky ji rozzlobily ještě víc. Jak se ji může takhle ptát, jen aby dostal nějaké peníze? Asi po hodině se žena uklidnila a začala přemýšlet: Možná, že na něco opravdu těch 50 korun opravdu potřeboval. A moc často si o peníze neříkal.
Žena přistoupila ke dveřím do chlapcova pokoje a otevřela je.
"Už spíš, synku?" Zeptala se.
"Ne, mami, jsem vzhůru," odpověděl chlapec.
"Přemýšlela jsem, možná jsem na tebe zbytečně vyjela," řekla žena.
"Byl to dlouhý, úmorný den a já si na tobě všechno vylila. Tady máš těch 50 korun, které jsi chtěl."
Malý chlapec se posadil a usmál. "Ach, mami, moc děkuju," zajásal.
Pak sáhl pod polštář a vytáhl pár zmuchlaných bankovek.
Žena viděla, že už nějaké peníze má a pocítila, jak se ji znovu zmocňuje hněv. Chlapec
spočítal všechny své peníze a pak pohlédl na matku.
"Proč chceš víc peněz, když už nějaké máš?", zabručela matka.
"Protože jsem neměl dost, ale teď už mám," odpověděl chlapec.
"Mami, teď mám 100 korun. Můžu si koupit hodinu tvého času?
Prosím, přijď zítra o hodinu dřív. Mohli bychom spolu večeřet."
Žena byla zdrcena. Objala svého malého syna a prosila ho za odpuštění.
Tohle je jen kratičká připomínka všem, kteří v životě hodně tvrdě pracují. Nenechme nám čas protéci mezi prsty, aniž bychom jej strávili s těmi, na kterých nám opravdu záleží, které máme v srdci. Nezapomínejte sdílet váš čas v hodnotě 100 korun s někým, koho opravdu milujete. Zemřeme-li zítra, firma, u které pracujeme, si za nás najde náhradu během několika hodin. Ale rodina a přátelé, které opustíme, budou cítit ztrátu po zbytek života.

A tak se ptám, proč dnes žijeme ve společnosti, která bere dětem rodiče, která jim servíruje laciné filmy, počítačové hry, v pozdějším věku snad i drogy, cigarety, přemíru alkoholu a spoustu dalších laciných nabuzovadel chvilkového štěstí? Na přednášce profesora Mlčocha zazněla i věta, že "dnešní doba je plná pokušení a ekonomika je postavená na pokušení." Některé televizní programy vysílají 10 minut filmu a půl hodiny reklamu. Vlak plný fotbalistů má hodnotu miliard a jak někteří uvádějí, není nic, co by se nedalo koupit. Já se tedy ptám, jakou cenu má člověk vykoupený krví Ježíše Krista?

Myslím si, že to vzniká právě odklonem od Boha, odklonem od církve. A tak i církev vnímá úbytek věřících. Ďábel (z řec.διαβολος) přeloženo do češtiny jako lhář, láká na nejrůznější zábavné prožitky a čím víc těchto prožitků máme, tím víc chceme a tím méně nás uspokojují a tak nás pomalu, ale jistě dostávají na samé dno. A tak se rozpadají rodiny i třeba z důvodu, že některý z rodičů utíká za stále lepšímy požitky, hledá lepší a lepší a tak třeba potká i z počátku lepší partnerku a dojde k rozvodu a další a další příklady by se dali uvést.

Co říci závěrem? Dávejme si pozor, jak moc jsme na čem závislí, jak moc málo času věnujeme druhým lidem a jestli náhodou opravdu to "lepší" není nepřítelem dobrého a nestahuje nás to pryč od Boha.