Část čtvrtá: S úsměvem jde všechno lépe, ale co když se nedostaví?

Nešlo to panu kaplanovi z mysli, že ho ta babizna seřvala. „To je toho, tak jsem ráno nestihl breviář před snídaní a už je z toho třetí světová. Farář je líný jet na pohřeb, tak musím já a kdy mám mezi tím stíhat ty spolča a to co tady chci zavést? Denní řád. Celých šest let se člověk těší, až se ho zbaví, až bude pryč ze semináře a teď zase jakýsi řád. Ale já jim ukážu, že to jde i bez řádu. Přece mi nebude jakýsi dědek a jeho stará hospodyně organizovat život.“ Přemýšlel sám pro sebe, až ho z tohoto rozjímání vytrhly zbožné ženy. „Pozdrav Pán Bůh. Vy jste ten nový kaplan?“ „Ne asi, svatý Mikuláš.“ Bylo zřejmé, že nemá dnes moc dobrou náladu. Ani si nevšimnul, že se o něm ty ženy baví dál. „Ten je prostořeký. A ty vlasy neupravené, haňba by ho měla fackovat. A ani kleriku neměl, jak má člověk poznat, že je to kněz? Ten asi bude chtít zavádět nějaké novoty.“ „No a co prase, už ti žere?“ „Ale ani mě nemluv, asi ho budeme muset zabit...“

Ani odpoledne se kaplanovi lépe nedařilo a na pohřbu udělal ostudu. „Takže začněme křížem. Vážení zesnulí.“ A do ticha se ozval kostelník: „Říká se pozůstalý.“ „Ten drzoun,“ pomyslel si kaplan, „tak on mě bude napomínat,“ ale aby zachránil situaci, tak pokračoval s klidem. „Omlouvám se. Vážení pozůstalí, sešli jsme se, abychom odevzdali našeho zesnulého Pánu. Z Božího slova dnes uslyšíme první čtení, žalm, evangelium a co víc byste ještě chtěli? Je vám toho snad málo? Tak zpytujte svědomí, na co jste zapomněli a co jste neudělali, koho jste pomluvili, i toho chudáka zesnulého, který vždy každému pomohl, byl ochotný, i pro farnost ochotně pracoval.“ Což nevydržel varhaník a křičí z kůru: „Ty troubo, vždyť už deset let ležel jak lazar.“ No a jak to pokračovalo? Pohřbili ho a zbytek není důležitý. Po pohřbu kaplan přemýšlel, jak je možné, že to nejde tak, jak si to představoval. „No tak jsem to zbabral, no a co, každý se může zmýlit. Hlavně si z toho nic moc nedělat. Musím začít vést ty společenství, a pastoraci všech věkových skupin a pak to půjde samo.“