Část druhá: Není nad první dojem

I vyslechl laskavě biskup nejponíženější prosbu a poslal našemu mladému perspektivnímu faráři k ruce kaplana, kterému už sice neteklo mléko po bradě, ale ještě si nesl s sebou ze semináře takový ten novokněžský, jak to říct, aktivistický průjem. Není nic horšího než aktivní blbec. A tak přijel pan kaplan a dostalo se mu milého přijetí.„Tak milý příteli, buďte srdečně vítán. Tak tady to je váš nový domov a já doufám, že spolu budeme vycházet v dobrém, a že si časem zvyknete i na naši hospodyni. Hospodyni se nový kaplan nelíbil už od začátku a také ho tak „srdečně“ přivítala: „No buďte vítán, velebný pane. No jak se dívám, tak vás poslali ze semináře ne moc velebného, ale já už si vás vykrmím. Tedy chci říct, udělám z vás velebného.“ A šla si dělat svou práci. Pan farář, dobrák od kosti milého kaplana uklidňoval: „Tak pojďte, kolego, a té báby si moc nevšímejte, je sice trošku prostořeká, ale v jádru hodná ženská.“ No jo, ale farské hospodyně mají uši všude a tak už byl oheň na střeše: „Co jste to říkal?“ „Ale nic, že jste moc hodná, že se tu o nás staráte.“ Nedal se pan farář a pak zase ke kaplanovi: „A ještě k tomu hluchá. Dneska si ještě oddechněte, nastěhujte se do vašeho pokoje, prohlédněte si vesnici, kostel a tak. A zítra se pustíme do práce.“

Šel tady pan kaplan na procházku po vesnici a to co viděl dnes, to dříve ještě neviděl. „To je barabizna, a tady mám jako bydlet?“ říkal si sám pro sebe. „Místnosti vysoké, nevytopitelné, okny táhne, střechou zatěká a k tomu starý farář ještě se starší hospodyní. To bude chtít zrenovovat a zkulturnit. A hned zítra mu to řeknu. A ten kostel. Oprýskaný, střecha díravá, okna rozbitá a kdoví co je v okolních farnostech. Hned zítra začneme a to uvidí ten fikot, já mu to ukážu staříkovi, jak se opravují fary a kostely, jak se pastoruje mládež, tedy jestli tu nějaká je a důchodci budou mít společenství a rodiny s dětmi se budou scházet na pátečních mších. Na všechno máme poučky a zpracované směrnice a všechno nás to v semináři naučili.“