Nejsem žádný spisovatel, ale obyčejný bohoslovec, který si občas zapíše co se mu honí hlavou a potom se s odstupem času k tomu vrátí a diví se tomu, co kdysi napsal. Snad se pobavíte i vy.

Část pátá: necháme ho v tom vykoupat, on na to přijde sám!

23. 11. 2014 15:21

Večer seděl pan farář u večeře a povídá kuchařce: „Tak mi volali, že ten pohřeb moc nedopadl. Pan kaplan se dal do velkého chvalozpěvu na nebožtíka a nic si o něm nezjistil, ale to se v jeho mladých letech může stát. No a kde je vlastně tak dlouho?“ „ Nevím.“ říká hospodyně a pomlouvačným jazykem pokračuje: „No a mě zas říkala Božka, že je prostořeký a nemá k ničemu úctu. Prý je odbyl a urazil. Pěkně se nám začíná vybarvovat. A novoty prý tu určitě bude chtít zavést. A kleriku taky nenosí. Co je to za mravy? Velebný se vždycky poznal podle kleriky.“

Z jejich rozhovoru je vyrušil kaplan, který celý zmožený přišel a uctivě pozdravil: „Chvála Kristu.“ „Navěky.“ odpověděl farář a pokračoval: „Tak co, jak to šlo bratříčku? Všechno jste to stihnul?“ Kaplan sice nejistě, ale odpovídá: „Ale ano, bylo to poučné a myslím, že si na ty nové lidi začínám zvykat. Chtěl bych zavést společenství mládeže, klub seniorů a páteční mše pro rodiny s dětmi.“ Faráři se jeho nápad sice moc nezamlouval, ale nakonec řekl: „Ale to vám zabere hromadu času. Je to přece jenom spojeno s mnohými povinnostmi. Ale jestli se na to cítíte, tak s tím nemám problém.“ Na což ovšem nedokázala nereagovat hospodyně a pustila se do pana kaplana: „A už je to tady. Božka říkala, že bude zavádět novoty. Na co spolčo a klub? Nikdy tu nic takového nebylo a taky jsme žili zbožně.“ Pro uklidnění situace do toho však vstoupil farář s klidným hlasem jako by hospodyni vůbec neposlouchal. „Ale musíte si plnit všechny své ostatní zadané úkoly a povinnosti, ostatně zde jsem vám je tak trošku zesumíroval a vytiskl.“ Podal kaplanovi tlustý svazek listů a pokračoval: „Máte tam ke všemu instrukce.“ Panu kaplanovi se však nelíbilo, že je toho tolik a tak protestoval: „Cože? Toho je tolik? To je na dva roky? A kdy asi budu stíhat ty aktivity?“ „Ale bratříčku to je jen vaše část programu do konce měsíce a to máte jen to, co já sám už nezvládám.“ Řekl farář s klidem a pokračoval rázně. „Ale jak jsem řekl. Dělejte si, co chcete, společenství jaká chcete, ale nejprve povinnosti a až potom zábava.“ ukončil farář debatu a odešel do svého pokoje. Chudák pan kaplan. To by nebyla farní hospodyně, aby to nějak nekomentovala. „A naučte se chovat. Lidi se dívají a všímají si, v čem chodíte a co říkáte. Kněz má chodit v klerice a nesmí být prostořeký.“ Pan kaplan se sice chtěl bránit, ale než se nadechl, aby něco řekl, pokračovala hospodyně a ukončila debatu. „Žádné ale! Božka mě informovala, jak jste prostořeký.“

A tak šly dny stále dál a dál, pan kaplan zakládal společenství, kam mu nikdo nechodil, horlivě kázal, ale nikdo ho neposlouchal, mládež se mu vyhýbala, protože byl na ni náročný a tloukl je po hlavě katechismem a Biblí a oni přece chtěli žít a užívat si. Ach mladý pana kaplane, kdy už to pochopíte?

Zobrazeno 682×

Komentáře

Napsat komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Monika Voňková