Část první: Nápad za sto bodů

 Žil byl v jedné malé moravské vesnici na staré faře jeden mladý perspektivní farář. Měl pět a osmdesát let, třicet sedm farností a občas chuť se na všechno vykašlat. A jak to bylo dál? No možná to nebyla ani tak malá farnost, jako spíše mysl nezdárného bohoslovce, ale pokud se to nestalo, tak se to jednou jistě stane.

Tento mladý perspektivní pět a osmdesátiletý farář seděl tak jednoho rána v kuchyni a lamentoval. „Jak já to všechno dneska stihnu? Ve škole odučit tři hodiny náboženství, zajet do města na čtyři úřady, oddat dva snoubence a zaopatřit tři umírající.“ Do čehož mu vstoupila se smíchem hospodyně: „A hlavně to nepoplést jako minule.“ Nu což pan farář byl klidná povaha, ale občas se uměl i rozzlobit. „Ale kuš ženská!“ Okřikl ji a pokračoval si dál ve výčtu svých povinností: „Odsloužit devět mší svatých, postavit kapličku a koupit si nové ponožky. To bude zase fofr! Aspoň těch mší kdyby nebylo devět, ale jen osm ty přece nemůžu odbýt.“ Padl na kolena a modlil se: „Bože dej, abych to všechno stihnul včas objet a ke tvé slávě vykonat. Je-li to tvá vůle, ať mi zase na autě neupadne na přejezdu kolo a na dálnici volant. Jinak fakt nevím, kdy ty ponožky koupím a uznej sám, že s děravými ponožkami je farář ztracený, ne-li zatracený. Amen!“ Hospodyně měla na vše řešení a tak mu povídá: „Libo štamprličku důstojný pane?“ „A tak snad jednu pro vzpružení. Snad nikde nebudou stát.“ Jen co ji vypil, tak před ním stála další a hospodyně povídá: „A tak ještě jednu abyste nekulhal. A mimochodem – máme na faře moc zbytků od jídla. Potřebovali bychom prase nebo kaplana.“ A v tom dostal z čista jasna nápad za sto bodů. A co že ho to osvítilo? Možná Duch Svatý, anebo že by něco jiného?Pozvedl ruku se vztyčeným prstem a už to ze sebe hrne. „Už to mám. Potřebuju kaplana! A taky už píšu žádost. Ženská, tak na co čekáte? Přinést inkoust, pero, papír na oficielní psaní a brýle abych na to viděl.“ Píše zběsile na papír a zároveň říká sám sobě, co píše.„Vaše excelence otče biskupe, nejponíženěji Vás žádám, abyste mi ráčil dáti k ruce nějakého pomocníka z řad jáhnů nebo kaplanů. Jak již jsem Vás dříve informoval o mé situaci, tak se doposud nezlepšila a sám už na vše nestačím. S nejuctivějším pozdravem váš Karel.“