Bez vody to nepůjde

Byl pátek odpoledne, v práci padla, tak jsem se rozloučil s kolegou, popřál mu hezký víkend a šlo se pokračovat domů, kde bylo vymalované a bylo potřeba všechno dát do původního stavu. Jak si tak věším skříňky, tak naráz doběhne děda a říká: „ty nejdeš?“ Ptám se ho: „a kam?“ Byl sem tak zabraný do práce, že jsem neslyšel ani sirénu. Vyběhl jsem, oblekl jsem se a už jsem chvátal ke zbrojnici. Byl jsem tam druhý, hned za velitelem a v zápětí se seběhli i chlapy a už se jelo. Z smsky jsme moc chytří nebyli, protože z ní nebylo poznat ani kde, ani co. Nakonec se ukázalo, že hoří hnojiště za vesnicí a tak jsme tam vyjeli s naším nejlepším vozem, který jsme tehdy měli, Avií A30 pod plachtou. Přijeli jsme na místo a udělali průzkum. Viděli jsme, že hoří hnojiště, ale co s tím, když jsme neměli ani kapku vody? Naštěstí v zápětí přijeli i útvaráci s cisternou a zaléli to pořádně vodou. No a my? Tehdy jsme to večer zaléli pořádně pivem. A co z toho plyne? Nikdy neznamená, že když se v půl čtvrté rozloučíš s kolegou a popřeješ mu hezký víkend, neuvidíš ho o hodinu později na požáru. On za našu firmu a já za naše hasiče.