Nejsem žádný spisovatel, ale obyčejný bohoslovec, který si občas zapíše co se mu honí hlavou a potom se s odstupem času k tomu vrátí a diví se tomu, co kdysi napsal. Snad se pobavíte i vy.

Fašankové dozvuky

1. 3. 2015 13:03
Rubrika: Nezařazené

Je mi opravdu smutno, když se dívám kolem sebe a vidím, jak mí kamarádi, známí a přátelé neprožívají vůbec postní dobu. Doba, která nás vybízí k tomu, aby jsme se mohli na chvilku zastavit, zamyslet se, při pohledu na kříž nabrat nové síly a jít dál. Doba, která nám má pomoct dobře se připravit na Velikonoce, je dnes velmi opomíjená. Čím to je, že lidé slaví a prožívají určité události společenského života jen proto, aby se odehrávali? Proč jdeme z akce do akce a vyhledáváme stále nové zážitky a vlastně je ani nedokážeme "zažít", ale jen projdeme kolem a jdeme dál?

Je to sotva něco málo přes týden, co se ve většině obcí odehrál masopust a pochovala se basa. Je to lidový zvyk, který už ale v dnešní době zůstává opomíjený a nepochopený. Vlastně už ani nikoho nezajímá, proč se pochovává basa a proč je masopustní veselice, hlavně, že je akce. Zeptali jste se někdy na to sami sebe? Jestli že ne, nabízím jedno z možných vysvětlení. Basa je v muzice ta, která, jak se říká, "tvrdí muziku", což je volně přeloženo ta, která udává rytmus a nějak to drží, aby se to celé "nesesypalo". To znamená, že pokud pochováme basu, tak muzika není schopna hrát a tím začíná období, kdy se prostě nehraje a nezpívá, kdy nejsou žádné zábavy a veselice a to až do Velikonoc, kdy nastává doba radosti, kdy Kristus vstal z mrtvých. Proč se tedy čím dál častěji setkáváme s tím, že jsou v půstě plesy, zábavy a další podobné akce?

Někdo namítne, že je to poznámka z doby, kdy lidé žili na stromech a že dneska žijeme v jiné době, kdy je všechno povoleno, kdy vlastně není nic nemravného. Ano je to poznámka, kterou mají naše babičky, které ale už nežily na stromě, ale žili ještě alespoň trochu svou víru, kterou přijaly od svých rodičů a ti zas od svých... Byli to jistě lidé moudří, ale jejich moudrost nespočívala v tom, kolik přečetli knih, kolik měli titulů, ale spočívala v tom, jak dokázali přejímat zkušenosti od svých předků. K těm zkušenostem přijatým získali ještě své vlastní zkušenosti a ty zase předávali dál. A dnes? "Mami já už jsem dospělý/á, mám svůj rozum, tak mě prosím tě nech žít." Jako bychom chtěli říci: "Mami nech mě, ať si tu hubu nabiju sám." Ano dopadne to tak, protože si poradit nenecháme a uděláme si to po svém.

A co Bůh, co naše víra? A jo nemáme čas, protože musíme na vinařský ples, o týden později na dozvuky vinařského plesu, dva týdny před tím na fašankové dozvuky. Člověče, kam se to řítíš? Proč se řítíš nezvladatelnou rychlostí a ani nevíš kam? To nemůže dobře dopadnout. Zpomal, zastav se, zamysli se, rozmysli si co dál, nežeň se bezhlavě nikam. Vyber si jednu z těch mnoha postních duchovních obnov, které jsou pro tebe přichystány. Zastav se, poslouchej, co ti Bůh chce říci. Bůh nemluví v hluku bujarých zábav, ale v tichém vánku.

Zobrazeno 791×

Komentáře

Napsat komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Monika Voňková