Když věříš, tak ti ani déšť neublíží

Včera jsem se účastnil Domácí pouti ke cti sv. Antonína Paduánského, která byla na kopci sv. Antinína, mezi Ostrožskou Lhotou a Blatnicí pod Svatým Antonínkem. Byl to velký a krásný zážitek, který bude ve mě působit ještě dlouho a proto bych se o něj chtěl s vámi podělit.

Když jsem se včera díval na předpověď počasí na internetu, tak mě bylo jasné, že budou nějaké přeháňky nad "antonínkem" a taky, že byli. Již hodinu před začátkem mše svaté začalo pršet a pršelo chvilinku silněji, chvilku slaběji, ale pořád pršelo. Myslím, že místní farář hodně přemíšlel, jestli má mši přesunout do kaple, nebo ji uskutečnit venku. Nakonec se rozhodl pro variantu venku, protože přijelo hodně poutníků a do kaple by se jistě nevešli.

Měl jsem trochu obavy, že když bude mše venku, tak se hodně lidí sebere a pojede domů. Opak byl pravdou. Když jsme přicházeli průvodem, tak pršely z nebe proudy vody a déšť sílil. Na začátku mše, kterou sloužil otec Hřib, děkan Prostějovský, zaznělo povzbudivé možná až provokační slovo. "Dnes dopoledne mně volal blatnický pan farář Zdeněk Stodůlka a ověřoval si, jestli přijedu. Říkal, že pouť bude za každého počasí. Pozná se, jakou mají lidé víru. Teď vidím, že ji máte velkou." Zazněla tato pochvala a povzbuzení.

Bylo to nádherné vidět tento dav lidí, kteří toužili po Božím slově, kteří toužili přijmout Krista v eucharistii. Neodradil je déšť, neodradily je prody vody, které jim tekly pod nohama, nevadilo jim nic. Tak toužili přijmout Pána, že vytrvali až dokonce. Není to útěcha vzpomenout si na slova Pána Ježíše: "Kdo vytrvá dokonce, bude spasen."

Nakonec jsme byli rádi, že jsme se mohli setkat s Kristem v eucharistii a zakončil to otec ještě jednou krásnou pochvalou. "Jste borci," končil P. Hřib mši svatou.

Pane díky ti, že nám sesíláš svého Svatého Ducha, že nám dáváš déšť, že nám dáváš kněze, kteří nás povzbuzují na cestě životem a že nám dáváš víru.